Vy máte hodinky, my máme čas

Přesně tak to říkají Afričané. A v Keni je ještě oblíbenější hláškou "hakuna matata", což ve svahilštině znamená "všechno je v pohodě, žádný problém." Keňani tuto hlášku používají zejména v případě, kdy přijdou na domluvenou schůzku o hodinu nebo dvě později.

Zahoďte hodinky

Pokud se chystáte do Keni, nechte raději hodinky doma, protože v Keni je nebudete potřebovat. Tam se čas totiž nedodržuje a vše se domlouvá jenom přibližně. Když si s někým naplánujete setkání, počítejte s tím, že přijde o hodinu pozdě. Ta je tolerovaná. Pokud nechcete pobyt v Keni strávit věčným čekáním, prostě se přizpůsobte a choďte také pozdě. Rozumím, že se vám tomu nechce věřit. Ani já jsem tomu kdysi nevěřila.

První dobrovolnický pobyt

Než jsem letěla do Keni poprvé jako dobrovolník, v neziskové organizaci mě v rámci různých školení upozorňovali, jak hodně jsou místní lidé nedochvilní. Byla jsem mladá a nezkušená, a tak jsem nad tím mávla rukou. Druhý den po příletu do Keni jsme měli domluvenou schůzku na osmou hodinu s jedním z našich koordinátorů. Já jsem tam přišla ve tři čtvrtě na osm, abych měla nějakou rezervu. Bytostně nerada chodím pozdě. Jenomže koordinátor nebyl na místě setkání ani v půl deváté. V devět hodin jsem začala být nervózní. Neměla jsem od něj žádnou zprávu, telefon nezvedal. O půl desáté už jsem si říkala, že je to ještě horší, než nám vyprávěli v neziskové organizaci. Koordinátor přišel v deset, s dvěma hodinami zpoždění, měl úsměv od ucha k uchu a místo pozdravu řekl "hakuna matata." A od té doby jsem na schůzky v Keni začala chodit také pozdě. Myslím si, že jsem si tak ušetřila spoustu času i nervů. Prostě je to jiná kultura a cizinec se tomu musí přizpůsobit.

Příliš neplánujte

V našich končinách jsme zvyklí si vše do detailu plánovat, ale v Keni to opravdu nemá smysl. Stačí předběžný plán a zbytek se vyřeší na místě. Při prvních cestách do Keni jsem se vždy připravovala důkladně a měla jsem rozplánovaný každý den, ale později jsem zjistila, že je to kontraproduktivní. Lidé v Keni žijí přítomností a co bude za týden, to příliš neřeší. Jako příklad bych uvedla křest překladu mého románu Nezlomný, který proběhl loni v Nairobi. Když plánuji křest já, začínám s přípravami cca půl roku dopředu. Když křest plánovali Keňani, začali to řešit několik dní před začátkem akce. A také se vydařila.